Tělesné zakotvení není jen relaxace - je to cesta, jak umožnit mozku regenerovat. Vědomá práce s tělem zklidňuje nervový systém, posiluje pozornost a obnovuje důvěru ve vlastní vnímání. V Light Brains tuto přirozenou inteligenci těla podporujeme v bezpečném a respektujícím prostoru. Protože tělo - když ho slyšíme - ví, co potřebujeme.


Když mysl přetéká, tělo přestává být doma

V moderním světě jsme často „v hlavě“. Přemýšlíme, plánujeme, vyhodnocujeme. To však může vést k odtržení od tělesného prožitku. Když dojde k přetížení mysli, tělo přestává být vnímáno jako bezpečný prostor - a přichází odpojení, disociace nebo ztuhnutí.

Zejména u neurocitlivých lidí bývá tělo přetížené podněty (hluk, doteky, světlo), a přesto se zároveň touží po klidu a vnitřním ukotvení. Klíčem je návrat ke smyslovému vnímání těla - jemně, bezpečně a bez tlaku. 


Propriocepce a interocepce: Dva zapomenuté smysly

Neurověda rozlišuje dva důležité smysly, které se týkají tělesného zakotvení:

  • Propriocepce - vnímání těla v prostoru: kde se nacházejí naše ruce, nohy, jaké máme držení těla, pohyb.

  • Interocepce - vnitřní pocity z těla: srdeční tep, dech, napětí ve svalech, žaludek, vnitřní teplota.

Tyto smysly jsou klíčové pro regulaci nervového systému. Pokud se je naučíme znovu vnímat, mozek dostává zprávu: jsi tady, jsi v bezpečí, nemusíš bojovat ani utíkat.


Zakotvení těla jako neuroregulace 

Při stresu se mozek stahuje do obranných režimů - sympatické aktivace nebo dorzálního shutdownu (viz polyvagální teorie). Verbální uklidnění často nefunguje. Tělo však můžeme regulovat jinak:

  • jemným pohybem,

  • rytmem a opakováním,

  • dotekem (i vlastní rukou),

  • tlakem (např. deka nebo vibrační podněty),

  • senzorickým laděním (např. houpání, voda, teplý světelný podnět).

Mozek reaguje na tyto podněty jako na signály bezpečí - aktivuje parasympatikus a umožní návrat ke klidové činnosti.

 
Co říká výzkum: Mozek potřebuje tělo

Studie ukazují, že tělesná praxe (např. vědomé dýchání, pohyb, somatická práce) snižuje: 

  • úroveň kortizolu,

  • míru úzkosti,

  • symptomy posttraumatického stresu,

  • aktivitu limbického systému.

Zároveň zvyšuje:

  • aktivaci prefrontální kůry (řízení emocí, kognitivní flexibilita),

  • pocit vnitřní kontroly,

  • schopnost vnímat emoce a reagovat na ně zdravě.

Tělo tedy není pouze pasivní obal, je to aktivní regulátor mozkového stavu.


Tělesné zakotvení v praxi Light Brains

V Light Brains vytváříme terapeutické prostředí, které klientům pomáhá znovu navázat kontakt se svým tělem. Pracujeme s metodami, které: 

  • posilují propriocepci (např. vibrační podněty, interaktivní podložky, jemné pohyby),

  • rozvíjí interocepci (např. rytmické dýchání, relaxace s dekou, vodní prvky),

  • vytváří tělesný zážitek bezpečí (např. zero-gravity křesla, tlumené světlo, harmonizující vůně).

Terapie je vždy přizpůsobena citlivosti klienta - bez tlaku, bez nutnosti mluvit. Zakotvení se může odehrát i v tichu. Klient se jednoduše vrací do sebe.


Proč to funguje právě pro neurodivergentní lidi?

Neurodivergentní mozek často vnímá intenzivně - ale těžko filtruje. Tradiční prostředí ho zahlcuje. Tělo může být napjaté, necitlivé nebo úplně odpojené. Práce s tělem tak není jen doplněk, je to základní nástroj regulace.

Když se klient naučí vnímat své tělo jako bezpečné místo, začíná proces sebenapojení, přijetí a uzemnění. A právě to je předpoklad pro další růst.


Zdroje a další čtení: 

  1. Craig, A. D. (2002). How do you feel? Interoception: the sense of the physiological condition of the body. Nature Reviews Neuroscience, 3(8), 655-666. → Klíčový článek o interocepci a její roli ve vnímání emocí a tělesného stavu.

  2. Price, C. J., & Hooven, C. (2018). Interoceptive awareness skills for emotion regulation: theory and approach of mindful awareness in body-oriented therapy (MABT). Frontiers in Psychology. → Studie o tělesné orientaci a jejím přínosu pro regulaci emocí a traumatickou práci.

  3. Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory. → Základní teoretické vysvětlení, proč tělo hraje klíčovou roli v neuroregulaci a pocitu bezpečí.

  4. van der Kolk, B. (2014). The Body Keeps the Score. → Přístupná kniha o tom, jak trauma ovlivňuje tělo a proč somatická práce vede k uzdravení.

  5. Mehling, W. E., et al. (2011). Body awareness: a phenomenological inquiry into the common ground of mind-body therapies. Philosophy, Ethics, and Humanities in Medicine, 6(1), 1-12. → Výzkum vnímání těla napříč různými terapeutickými přístupy, důležitý pro porozumění uzemnění.