Přetížení nervového systému u neurocitlivých lidí není slabost, ale výzva k jinému typu podpory. Light Brains nabízí cestu zpět k rovnováze skrze tělesné prožitky, multisenzorické ladění a klid. Když se mozek naučí znovu cítit bezpečí, začíná skutečné léčení.


Když mozek vnímá víc, než unese 

Každý mozek je jiný. Některé zpracovávají podněty rychleji, intenzivněji a hlouběji. Tento jev se nazývá neurocitlivost - zvýšená vnímavost vůči vnějším nebo vnitřním podnětům. U některých neurodivergentních lidí (např. s ADHD, autismem, úzkostmi nebo po traumatickém zážitku) může tato citlivost vést k přetížení nervového systému.

Mozek funguje jako centrální procesor smyslových dat. Když je podnětů příliš - světla, zvuky, vůně, emoce, sociální interakce - systém může přejít do stavu overload, tedy přetížení. V takové chvíli dochází k deregulaci - objevují se potíže se soustředěním, únava, podrážděnost, úzkost nebo disociace.


Stresová reakce a osa HPA

Mozek reaguje na ohrožení prostřednictvím HPA osy - systému, který propojuje hypotalamus, hypofýzu a nadledvinky. Tato osa reguluje hladiny stresových hormonů (zejména kortizolu).

Při opakovaném přetížení nebo chronickém stresu dochází k:

  • dlouhodobě zvýšené hladině kortizolu,

  • zánětlivým procesům v mozku,

  • narušení paměťových a emočních funkcí,

  • snížení neuroplasticity a zvýšené únavě. 

Mozek se postupně stává „nabuzeným“, ale zároveň vyčerpaným. Nervový systém ztrácí schopnost se samoregulačně vrátit do klidového režimu. 


Polyvagální teorie: Co se děje v těle během přetížení?

Podle polyvagální teorie (Stephen Porges) hraje klíčovou roli v regulaci stresu nervus vagus. Ten má dvě hlavní větve:

  • ventrální (sociální) - spojená s klidem, bezpečím a spojováním,

  • dorzální (obranná) - aktivovaná při úzkosti, shutdownu nebo disociaci. 

U neurocitlivých osob může být aktivace obranných větví rychlejší a intenzivnější. To znamená:

  • přechody mezi klidem a stresem jsou náhlé,

  • tělo často setrvává v obranném režimu (např. napětí, ztuhnutí, odpojení),

  • vědomé zklidnění vůlí je obtížné nebo nemožné.


Když slova nestačí: Limity verbální terapie

Verbální terapie předpokládá schopnost reflektovat, pojmenovat emoce a kognitivně regulovat stav mysli. To však u přetíženého nervového systému často není možné. V takovém případě mozek potřebuje nejprve fyzicky zažít bezpečí - až potom se může otevřít vnitřní práci.

Proto u neurocitlivých klientů bývají efektivnější:

  • somatické přístupy (např. práce s dechem, tělem, dotekem),

  • senzorické stimulace (světlo, zvuk, vůně, vibrace),

  • neverbální formy kontaktu (např. prostorová bezpečnost, rytmus, ticho).

Tělo potřebuje znovu pocítit, že je v bezpečí, dříve než mozek dokáže reflektovat a uvolnit se.


Terapeutické přístupy v Light Brains 

Naše práce v Light Brains vychází z porozumění neurocitlivosti a stresové dynamice. Proto vytváříme prostředí, které stimuluje mozek jemně, cíleně a s maximálním ohledem na přetížené nervové systémy.

 

Součástí našich terapií je:

  • jemná fotobiomodulace - světlo s nízkou intenzitou, zaměřené na obnovu mitochondriální rovnováhy,

  • zvuková regulace - binaurální beaty, rytmická hudba pro sladění mozkových vln,

  • aromaterapie - terapeutické vůně s uklidňujícím účinkem na limbický systém,

  • vibrační uzemnění - jemné dotekové vibrace a tlakové podněty pro návrat do těla,

  • klidové prostředí - záměrné omezení světelných a zvukových rušivých vlivů.

Terapie je vždy individuálně nastavena - pomocí vstupního dotazníku i pozorování nervové reakce klienta.


Proč je to důležité?

Neurocitlivost není chyba systému - je to jeho odlišná kalibrace. Pokud však není správně pochopena a podpořena, může vést k chronické únavě, úzkosti a syndromu vyhoření. Naopak při správné péči se z neurocitlivosti může stát dar: hlubší vnímání, empatie, tvořivost.

Mozek, který se zklidní, může znovu dýchat. A tělo, které se cítí bezpečně, může konečně spočinout.


Zdroje a další čtení:

  1. Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation. → Klíčová publikace o tom, jak nervus vagus ovlivňuje schopnost mozku zvládat stres a obnovit klid.

  2. McEwen, B. S. (2007). Physiology and neurobiology of stress and adaptation: central role of the brain. Physiological Reviews, 87(3), 873-904. → Přehledový článek o vlivu stresu na mozek a neuroplasticitu, důležitý pro pochopení dlouhodobých účinků přetížení.

  3. van der Kolk, B. (2014). The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. → Přístupná a hluboká kniha o tělesném zakódování traumatu a o tom, proč tělo musí být součástí terapie.

  4. Fisher, S. (2017). Neurofeedback in the Treatment of Developmental Trauma: Calming the Fear-Driven Brain. → Aplikace neuroterapie u klientů s vysokou citlivostí a vývojovým traumatem.

  5. Scaer, R. (2005). The Trauma Spectrum: Hidden Wounds and Human Resiliency. → Výzkum neurobiologických dopadů traumatu a jejich souvislost s chronickým přetížením nervového systému.